Predátor

Lev pustinný – jeden z nejznámějších zástupců afrických predátorů

Dravý roupec sršňový

Kořistí roupce žlutého je listokaz zahradní

Predátor může být definován dvěma mírně odlišnými způsoby. Obecně je však o něm možné hovořit jako o živém organismu, jehož přežití (zachování druhu) je závislé na usmrcení jiného živého organismu kvůli konzumaci. Predátorovu potravu označujeme jako kořist.

Definice

Z hlediska ekologie může být predátor brán

• v užším slova smyslu jako vrcholný článek pastevně–kořistnického potravního řetězce. Vždy se tedy jedná o masožravý (popř. všežravý) druh žijící dravým způsobem života. To znamená, že potravu, která je vždy živočišného původu, získává buď aktivním lovením kořisti, či pasivním vyčkáváním, až kořist přijde k místu, kde se predátor ukrývá. Příkladem je jaguár, kosatka, jestřáb, slíďák, z všežravců medvěd.
• v širším slova smyslu jako kterýkoli živočich, který při konzumaci vyřadí celého jedince kořisti z populace. Vyřazení celého jedince z populace se nazývá pravá predace. Pravá predace zahrnuje i pojídání semen a vajec, jelikož semena a vejce jsou potenciální organismy. Pravá predace tedy zahrnuje i takové živočichy, jako je například perloočka, mravkolev a dokonce kur domácí.

Matematické modely predátor–kořist

Závislost množství kořisti na množství predátora lze ve zkratce vyjádřit následujícím způsobem:

Čím více přibývá kořisti, tím více s jistým zpožděním přibývá predátora. Větší množství predátora zvýší tlak na kořist, a té tak začne ubývat. Posléze s klesajícím množstvím kořisti začne klesat i množství predátora, kterému ubývá potrava. S ubývajícím množstvím predátora se pokles kořisti zastaví a její množství začne opět stoupat.

Klasická oscilace predátora a kořisti v přírodě byla popsána především v případech, kdy predátor má jen jednu, převažující kořist: tedy především vlk + zajíc bělák a liška polární + lumík v polárních oblastech. Délka oscilace kolísá mezi šesti a deseti lety podle podmínek prostředí.

Interakci populace kořisti a predátora je možné modelovat následujícím autonomním systémem.$${\begin{aligned}{\frac {\mathrm {d} x}{\mathrm {d} t}}&=xf(x)-g(x,y)y\\{\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} t}}&=h(x,y)y-dy\end{aligned}}$$

Význam veličin:

• Funkce $x(t)$ označuje množství kořisti jako funkce času. Derivace ${\frac {\mathrm {d} x}{\mathrm {d} t}}$ je rychlost růstu populace kořisti.
• Funkce $y(t)$ označuje množství predátora jako funkce času. Derivace ${\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} t}}$ je rychlost růstu populace predátora.
• Funkce $f(x)$ souvisí s dynamikou růstu populace kořisti (viz populační dynamika) bez přítomnosti dravce. Jedná se o relativní rychlost růstu. Zpravidla je předpokládán logistický růst a relativní rychlost růstu je klesající lineární funkce. Pokud predátor udržuje populaci kořisti významně pod nosnou kapacitou prostředí, je možno považovat relativní rychlost za konstantu (např. Lotkův-Volterrův model).
• Funkce $g(x,y)$ je funkcionální odezva nebo též trofická funkce. Popisuje působení jednotkového množství predátora na populaci kořisti.
• Funkce $h(x,y)$ je numerická odezva, většinou k-násobek funkcionální odezvy (vyjadřuje účinnost přeměny biomasy kořisti na biomasu predátora).
• Parametr $d$ popisuje exponenciální vymírání populace dravce (dělo by se, kdyby nebyla přítomna kořist).

Pokud predátoři loví nezávisle, je funkcionální odezva jenom funkcí populace kořisti a udává množství jedinců zkonzumovaných jednotkovým množstvím predátora v závislosti na velikosti populace kořisti. Základní funkcionální odezvy jsou následující.

• Lotkův-Volterrův vztah používá lineární závislost $$g(x,y)=ax.$$ Neuvažuje saturaci predátora a předpokládá, že čím více kořisti je k dispozici, tím více je jí sežráno. V praxi neexistuje, je to idealizovaný vztah.
• Holing I – upravený Lotkův-Volterrův vztah s maximálním limitem, tj. lineární vztah až do míry maximálního nasycení $$g(x,y)={\begin{cases}ax&{\text{pro }}ax<S\\S&{\text{pro }}ax\geq S.\end{cases}}$$ Funguje například u filtrátorů planktonu.
• Holing II – čím víc je predátor nasycen, tím méně je ochoten hledat svou kořist, funkce roste limitně k míře maximálního nasycení, tj. $g(x,y)={\frac {aSx}{ax+1}}$ nebo $g(x,y)=S\times (1-e^{-ax})$. Funguje například u bezobratlých.
• Holing III – typický pro rozhodování mezi dvěma typy kořisti, hojnější kořist je výrazně preferována (učení se jejímu lovu, sběru), tj. $g(x,y)={\frac {aSx^{2}}{ax^{2}+1}}$ nebo $g(x,y)=S\times (1-e^{-ax^{2}})$. Funguje například u některých ptáků a savců.

Související pojmy

• Herbivor: Živí se pouze částmi zelených rostlin, které tak nevyřazuje z populace, neboť zelené rostliny jsou na požírání zpravidla adaptovány.
• Parazit: Živočich, rostlina nebo houba, které v dospělosti nebo v některém z vývojových stadií využívají těla jiného živočicha, rostliny či houby.
• Parazitoid: Živočich, který se vyvíjí v těle nebo buňkách jiného živočicha, přičemž na konci svého vývoje usmrtí hostitelského živočicha (a často i zkonzumuje); viz též larvální stadium. Někdy pojímán jen jako speciální typ parazita.
• Kořist: Jedinec (druh) konzumovaný dravcem.
• Dravec–kořist: Model vzájemné potřebnosti dravce a kořisti.
• Efekt červené královny

Galerie

• 
  Dravá larva mravkolva běžného
• 
  Dravý dospělec mravkolva běžného
• 
  Dravý plž sklovatka rudá, PR Panské louky
• 
  Dravcem mezi pěvci je např. ťuhýk obecný
• 
  Dravá sladkovodní ryba candát obecný

Odkazy

Literatura

• JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 144 s. ISBN 80-7168-644-1.
• SMRŽ, Jaroslav. Predátor na každém kroku. 1. vyd. Praha: Scientia, 2005. 87 s. Pro zvědavé a zvídavé. ISBN 80-86960-03-X.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu predátor na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph169368