Přeskočit na obsah

Bitva u Borodina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Borodina
konflikt: Napoleonovo ruské tažení
"Bitva u Moskvy, 7. září 1812", Louis-François Lejeune (1822)
"Bitva u Moskvy, 7. září 1812", Louis-François Lejeune (1822)

Trvání7. září 1812
MístoBorodino, Ruská říše
Souřadnice
VýsledekFrancouzské pyrrhovo vítězství
Strany
Francie Francie
Rýnský spolek
Vlajka Napoleonské Itálie Itálie
Vlajka Varšavského knížectví Varšavské knížectví
Rusko Ruská říše
Velitelé
Francie Napoleon Bonaparte
Francie Michel Ney
Francie Joachim Murat
Francie Louis-Pierre Montbrun
Vlajka Napoleonské Itálie Evžen de Beauharnais
Rusko Michail Kutuzov
Rusko Bagration
Rusko Barclay de Tolly
Síla
Francie 130 000 – 135 000 mužů
(30 000 jízda) a 587 děl
Rusko asi 112 000 mužů
(24 000 jízda) a 640 děl
Ztráty
Francie 30 000-58 000 mužů,
z toho 16 000 jízda,
480 důstojníků
(47 generálů)[1]
Rusko 39 000-45 000 vojáků,
211 důstojníků
(23 generálů)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Borodina (nebo též bitva u Moskvy) proběhla 7. září 1812. Jednalo se o největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek. Zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků. Tato bitva, v níž se utkala vojska francouzského císaře Napoleona I.ruského generála Michaila Kutuzova,[2] skončila podle vojenských historiků nerozhodně. Napoleon ovšem o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se i se svým vojskem do města Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání však nedošlo. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie. Z jeho původní tzv. Velké armády (Grande Armée), která měla zpočátku sílu kolem 500 000 mužů, se podle některých odhadů uspořádaně vrátilo do Francie nebo jiných zemí jen 10 000 vojáků.

Po spojení ruské 1. a 2. armády se rozhodl generál Kutuzov svést klíčovou bitvu ve velmi silném obranném postavení u Borodina, vzdáleného 110 km od Moskvy. Aby ruská vojska získala potřebný čas k vybudování mohutných polních opevnění, uchýlil se Kutuzov 5. září k taktice zdržovacích bojů o redutuŠevardina, které donutily Napoleona k předčasnému rozvinutí své síly. Kutuzov tímto tahem získal přehled o uspořádání i kvalitě nepřítelových formací a posílil své levé křídlo.

Předehra skončila 7. září nad ránem, kdy vypukla vlastní bitva. V 5.30 hod. byl veden francouzský útok 5. (polským) sborem pod velením knížete Poniatowského na levé křídlo ruského postavení, v 6.00 hod. přešly Napoleonovy hlavní síly do pozice 2. armády Rusů pod velením knížete Bagrationa, kterým se říkalo „Bagrationovy valy“. Ty v tomto okamžiku čelily ohromnému tlaku francouzských jednotek, a to 1. sboru pod velením Davouta, 3. Neyova sboru a 8. Junotova sboru, které byly podporovány jezdeckými zálohami maršála Murata. V poledních hodinách ruská strana mohutnému náporu podlehla a byla donucena ustoupit do týlového postavení. Kníže Bagration byl při této operaci smrtelně zraněn,[2] velení převzal generálporučík Konovnicyn[2].

Rajevského baterie[2] maršála Barclaye de Tolly, která obsadila hlavní pozici 1. ruské armády, odrazila dva útoky vedené 4. sborem prince de Beauharnais. Kutuzov se rozhodl poslat k Rajevského baterii své jezdecké jednotky pod velením generála Uvarova[2]kozácké sbory atamana Platova, aby zasadily tvrdý úder do boku a týlu napoleonské armády, což zpozdilo hlavní útok Napoleona o dvě hodiny. Tento útok začal ve 14.00 hod. a po dalších dvou hodinách byli ruští obránci nuceni vyklidit své opevněné pozice. Francouzům ale zbyla v záloze jenom císařská garda, a tak se v podvečer omezili pouze na dělostřelecké ostřelování ruských pozic a dokonce sami vyklidili dobytou Rajevského baterii z obavy před ruským protiútokem. Pro masivní ztráty na Kutuzovově straně nebyla jeho armáda schopná pokračovat v boji a generál vydal rozkaz k dalšímu ústupu, nejdříve do Možajska a potom až za Moskvu. Tím byla bitva ukončena. Zajímavé je, že ji obě strany prezentovaly jako své vítězství. Dne 11. září 1812 jmenoval ruský car Alexandr I. Kutuzova generálem-polním maršálem.

Vesnice Borodino a její okolí se staly bojištěm i za druhé světové války. Na borodinském bojišti se v říjnu 1941 marně bránily dvě sovětské střelecké divize útoku jedné německé tankové divize a jedné divize SS. Při těchto bojích bylo zpustošeno zdejší muzeum bitvy u Borodina.

Odhady výsledku bitvy u Borodina se v historiografii různí – od francouzského vítězství, přes ruské vítězství až po remízu. Bitva byla nepochybně morálním úspěchem Rusů, jak uvádějí carské ruské prameny.[3] Modernější autoři však poznamenávají, že v táboře francouzské armády panoval pocit vítězství – sice mimořádně těžce dosaženého, ale přece jen vítězství.[4] Nicméně některá francouzská svědectví z bojiště potvrzují opak. Generál Pelleport, velitel 18. pěšího pluku, napsal: „Toto vítězství bylo tak bolestně a tak draze vykoupené, že bylo neúplné. Naplnilo nás smutkem!“ Uvedený Ségur také napsal: „Francouzští vojáci byli ohromeni počtem mrtvých a raněných, tak malým počtem zajatců – není jich víc než 800! Mrtví svědčili spíše o statečnosti poražených než o našem vítězství. Jestliže se přeživší nepřítel stáhl v tak naprostém, zářivém pořádku, hrdě a nezdolně, co pro nás vlastně znamenalo obsazení bojiště?“.[5]

Kutuzov se z bojiště stáhl 8. září a Napoleon se svými muži dokázal obsadit Moskvu; město však bylo ve skutečnosti použito jako návnada, která měla francouzská vojska vylákat a uvěznit. Urputná obrana ruské carské armády zničila Velkou armádu (Grande Armée) do té míry, že se francouzské síly staly neschopnými další akce.[6][7][8] Když Napoleon dorazil do Moskvy, zjistil, že město je vypálené a opuštěné, takže bylo nemožné spoléhat na zničenou Moskvu jako na základnu pro zásobování vojska před příchodem zimy. Z Moskvy Napoleon odeslal dopis carovi, který se zdržoval v Petrohradu, a požadoval jeho kapitulaci a přijetí porážky. Odpověď nikdy nedostal.

Zatímco trpělivě čekal na odpověď, začala zima a padal sníh; Napoleon, když pochopil, co se děje, se pokusil se svými muži uprchnout ze země. Když Rusové zjistili, že Francouzi prchají, ruská carská armáda zahájila masivní protiútok. Kutuzov použil opotřebovací válku – spálením zásob v Moskvě, partyzánskou válku kozáků proti jakémukoli transportu a totální válku rolníků proti zásobovacím výpravám. Tento způsob boje zasáhl francouzskou armádu v jejím nejzranitelnějším bodě – v logistice, neboť nemohla plenit ruskou půdu, která byla řídká a málo obdělávaná,[9] což znamenalo, že hlad se stal nejnebezpečnějším nepřítelem ještě před nástupem mrazů.[10]

Zásobování koní bylo mimořádně obtížné, protože příděl pro koně váží asi desetkrát více než příděl pro člověka. Pokusy krmit a napájet všechny koně výpravami za potravou byly marné.[11] Z více než 600 000 vojáků, kteří vpadli do Ruské říše, se vrátilo 112 000.[12]

  1. https://books.google.cz/books?id=ylKbDQAAQBAJ&pg=PA116&lpg=PA116&dq=%D0%B1%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B4%D0%B8%D0%BD%D0%BE+%D1%84%D1%80%D0%B0%D0%BD%D1%86%D1%83%D0%B7%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B5+%D0%BF%D0%BE%D1%82%D0%B5%D1%80%D0%B8+58+000&source=bl&ots=yevDMRo9FU&sig=ACfU3U2UIRtucg10iVfNPc3J0MQTbBh0RA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjyyJGNvP_jAhWNa8AKHRwqC5YQ6AEwAXoECAkQAQ#v=onepage&q=%D0%B1%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B4%D0%B8%D0%BD%D0%BE%20%D1%84%D1%80%D0%B0%D0%BD%D1%86%D1%83%D0%B7%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B5%20%D0%BF%D0%BE%D1%82%D0%B5%D1%80%D0%B8%2058%20000&f=false
  2. a b c d e Троицкий, Н. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-24]. Heslo БОРОДИ́НСКОЕ СРАЖЕ́НИЕ 1812. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-25. (rusky) 
  3. Egorshina a Petrova 2023, s. 272.
  4. Sokolov 2020, s. 482.
  5. Vasilyev 1992, s. 71.
  6. The Battle of Borodino: The History and Legacy of Napoleon's Pyrrhic Victory during the Invasion of Russia. [s.l.]: Charles River Editors 
  7. KERSHAW, Robert. Borodino Field 1812 and 1941: How Napoleon and Hitler Met Their Matches Outside Moscow. [s.l.]: The History Press, 20 April 2021. ISBN 978-0750995955. 
  8. HAYTHORNTHWAITE, Philip. Borodino 1812: Napoleon's great gamble. [s.l.]: Osprey Publishing, 2012. ISBN 978-1849086967. 
  9. Riehn 1990, s. 144.
  10. Riehn 1990, s. 138.
  11. Clausewitz 1873, chapter 5.14.
  12. Bodart 1916, s. 127.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SHISHOV, Alexei. Moscow: Олма медиа групп, 2001. ISBN 5-224-03158-3. (rusky) 
  • SOKOLOV, Oleg. 2. vyd. Moscow: Яуза-каталог, 2020. ISBN 978-5-00155-024-2. (rusky) 
  • BELL, David Avrom. The First Total War: Napoleon's Europe and the Birth of Warfare as We Know It. [s.l.]: Houghton, Mifflin and company, 2007. 
  • CHAMBRAY, George de. Histoire de l'expédition de Russie. [s.l.]: [s.n.], 1823. Dostupné online. 
  • CHANDLER, David. The Campaigns of Napoleon. [s.l.]: Weidenfeld and Nicolson, 1966. Dostupné online. ISBN 978-0025236608. 
  • CHANDLER, David G. Dictionary of the Napoleonic Wars. Ware, UK: Wordsworth Editions, 1999. ISBN 978-1-84022-203-6. 
  • CHANDLER, David; NAFZIGER, George F. Napoleon's Invasion of Russia. Novato CA: Presidio Press, 1988. ISBN 978-0-89141-661-6. 
  • CLAUSEWITZ, Carl von. On War. [s.l.]: [s.n.], 1873. Dostupné online. 
  • Šablona:In lang DENNIEE, P. Itineraire de l'Empereur Napoleon. [s.l.]: [s.n.], 1842. 
  • DODGE, Theodore Ayrault. Napoleon; a History of the Art of War: From the beginning of the Peninsular war to the end of the Russian campaign, with a detailed account of the Napoleonic wars. [s.l.]: Riverside Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1871048285. 
  • DODGE, Theodore Ayrault. Napoleon; a History of the Art of War: Great captains. [s.l.]: Houghton, Mifflin and company, 1907. 
  • DUFFY, Christopher. Borodino and the War of 1812. London: Cassell & Company, 1972. ISBN 978-0-304-35278-4. 
  • DUFFY, Christopher. Frederick the Great: A Military Life. [s.l.]: [s.n.], 1985. 
  • DWYER, Philip. Citizen Emperor: Napoleon in Power 1799–1815. [s.l.]: Yale University Press, 2014. 
  • DYER, Gwynne. War. [s.l.]: Crown Pub, 1988. Dostupné online. ISBN 978-0-517-55615-3. 
  • FREMONT-BARNES, Gregory. The encyclopedia of the French revolutionary and Napoleonic Wars: a political, social, and military history. [s.l.]: [s.n.], 2006. 
  • HAYTHORNTHWAITE, Philip. Borodino 1812; Napoleon's great gamble. [s.l.]: Osprey Publishing; Campaign Series #246, 2012. ISBN 978-1-84908-696-7. 
  • HEROLD, J. Christopher. The Mind of Napoleon, A Selection from His Written and Spoken Words. New York: Columbia University Press, 1969. ISBN 0-231-08523-0. 
  • HORNE, Alistair. How Far from Austerlitz?: Napoleon 1805–1815. [s.l.]: Macmillan, 1998. ISBN 978-0-312-18724-8. 
  • HOURTOULLE, F.G. Borodino: The Moskova. The Battle for the Redoubts. Paris: Histoire & Collections, 2000. ISBN 978-2-908182-96-5. 
  • KAZANTSEV, Mikhail. О тактическом плане Кутузова в Бородинском сражении. [s.l.]: 1812 год, 1999. (rusky) 
  • KUEHN, John T. The Battle of Borodino: Napoleon Against Kutuzov (review). The Journal of Military History. 26 October 2008, s. 1295–1296. Dostupné online [cit. 5 September 2020]. ISSN 1543-7795. doi:10.1353/jmh.0.0141. S2CID 161057504. (anglicky) 
  • LINDQVIST, Herman. Napoleon. [s.l.]: [s.n.], 2004. 
  • LVOV, S. V. О потерях Российской армии в сражении при Бородино 24–26 августа 1812 года. [s.l.]: [s.n.] (rusky) 
  • MARKHAM, David. Napoleon for Dummies. New York: John Wiley & Sons, 2005. ISBN 978-0-7645-9798-5. 
  • MARTINIEN, A. Tableaux par corps et par batailles des officiers tues et blesses pendant les guerres de l'Empire (1805–1815). [s.l.]: [s.n.], 1899. Dostupné online. 
  • MIKABERIDZE, Alexander. The Battle of Borodino: Napoleon Against Kutuzov. London: Pen & Sword, 2007. ISBN 978-1-84884-404-9. 
  • MIKABERIDZE. Peter Bagration: The Best Georgian General of the Napoleonic Wars: Chapter 12: Borodino – the Final Glory [online]. 2021 [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. 
  • PHILIPPART, John. Northern Campaigns Vol.2: Bulletins del la Grand Armee. [s.l.]: [s.n.], 1813. Dostupné online. 
  • Šablona:In lang PIGEARD, Alain. Dictionnaire des batailles de Napoléon. [s.l.]: Tallandier, Bibliothèque Napoléonienne, 2004. ISBN 2-84734-073-4. 
  • Šablona:Cite dictionary
  • (rusky) RAZIN, Eugene A. История военного искусства (History of Military Art). Moscow: Воениздат, 1966. 
  • RIEHN, Richard K. 1812 : Napoleon's Russian campaign. [s.l.]: McGraw-Hill, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0070527317. 
  • ROBERTS, Andrew. Napoleon and Wellington: the Battle of Waterloo and the great commanders who fought it. [s.l.]: Simon and Schuster, 2001. ISBN 978-0-7432-2832-9. 
  • ROBERTS, Andrew. Napoleon the Great. [s.l.]: National Geographic Books, 2015. ISBN 978-0141032016. 
  • RYCHKOV, S. Yu. The historical memory about the participants of the Borodino battle in the names of ships. Patriotic War of 1812 About the Liberation Campaigns of the Russian Army of 1813–1814. Sources. Monuments. Problems. Materials of the XXIII International Scientific Conference, 3–5 September. 2019. Dostupné online. 
  • RYCHKOV, S. Yu. Invincible Napoleon – the memory of the participant in the battle of Borodino, Emperor Napoleon I in the names of the ships. On the 200th anniversary of the death of theemperor of the french. Patriotic War of 1812 About the Liberation Campaigns of the Russian Army of 1813–1814. Sources. Monuments. Problems. Materials of the XXIII International Scientific Conference, 3–5 September. 2020. Dostupné online. 
  • SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names. 5th. vyd. New York: Springer Verlag, 2003. ISBN 978-3-540-00238-3. 
  • SÉGUR, Comte de. Hike to Russia [online]. 2004 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  • SHVEDOV, S. V. Численность и потери русской армии в Бородинском сражении. [s.l.]: [s.n.] (rusky) 
  • SMITH, Digby. The Greenhill Napoleonic Wars Data Book. London: Greenhill Books, 1998. ISBN 978-1-85367-276-7. 
  • SMITH, Digby. Charge! Great Cavalry Charges of the Napoleonic Wars. London: Greenhill Books, 2003. ISBN 978-1-85367-541-6. 
  • SOKOLOV, Oleg. L'armée de Napoléon. [s.l.]: Éditions Commios, 2005. ISBN 978-2-9518364-1-9. (francouzsky) 
  • STOKER, Donald. Clausewitz at War. Military History Quarterly. 2015. Dostupné online. 
  • TOLSTOY, Leo. War and Peace. Garden City: International Collectors Library, 1949. 
  • TROITSKY, Nikolai. Фельдмаршал Кутузов: Мифы и Факты (Field Marshal Kutuzov: Myths and Facts). Moscow: Центрполиграф, 2003. (rusky) 
  • TROITSKY, N. A. Great Russian Encyclopedia. Бородинское сражение 1812. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  • VASILYEV, Alexey. Лукавая цифирь авантюриста. Потери подлинные и придуманные. Rodina. 1992, s. 68–71. Dostupné online. 
  • WHITE, Peter T. The World of Tolstoy. National Geographic. June 1986. ISSN 0027-9358. 
  • ZAMOYSKI, Adam. Moscow 1812: Napoleon's Fatal March. [s.l.]: Harper Collins, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0061075582. 
  • BODART, Gaston. Losses of Life in Modern Wars, Austria-Hungary; France. [s.l.]: Creative Media Partners, LLC, 1916. Dostupné online. ISBN 978-1371465520. 
  • URALANIS, Boris. Moscow: Социально-экономическая литература, 1960. (rusky) 
  • ZEMTSOV, Vladimir. Битва при Москве-реке: Армия Наполеона в Бородинском сражении. 2nd. vyd. Moscow: Рейттаръ, 2001. ISBN 9785806700484. (rusky) 
  • EGORSHINA, O.; PETROVA, A. Moscow: Edition of the Russian Imperial Library, 2023. ISBN 978-5-699-42397-2. (rusky) 
  • KAGAN, Frederick. The Military History of Tsarist Russia. [s.l.]: Palgrave, 2002. ISBN 978-0-230-10822-6. Kapitola Russia's Wars with Napoleon, 1801—1815, s. 107–122. 
  • ЕГОРШИНА, Петрова. Moscow: Edition of the Russian Imperial Library, 2023. ISBN 978-5-699-42397-2. (rusky) 
  • TSELORUNGO, Dmitry. По материалам международной научной конференции, 2-4 сентября 2013. Бородино. 2014, s. 294–209. Dostupné online [cit. 29 August 2023]. (rusky) 
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]