Formule 1 v roce 1959

10 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1959)
Mistr světa - Jack Brabham
Obecné informace
Počet závodů	9
Počet pilotů	19
Pohár jezdců
První	Jack Brabham (Cooper–Climax)
Druhý	Tony Brooks (Ferrari)
Třetí	Stirling Moss (Cooper–Climax)
Pohár konstruktérů
První	Cooper 40 bodů
Formule 1
◄ 1958 1960 ►

X. Mistrovství světa jezdců a 2. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 9 závodech 12. prosince při Grand Prix USA byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1959 se stal jako první Australan Jack Brabham a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Cooper.

Pohled na sezónu

Odchod týmu Vanwall, který se předpokládá, že byl důsledkem vysoké úmrtnosti v sezóně 1958[citation needed], zanechal Ferrari jako jediný tým, který vyhrál závod v mistrovství. Stejně tak odchod Juana Manuela Fangia a Mika Hawthorna znamenal, že poprvé v historii na startu nebyl žádný mistr světa. Revoluční vozy Cooper s motorem uprostřed poháněné kompaktním Coventry-Climax o objemu 2,5 litru vyhrály pět závodů s jezdci Jackem Brabhamem, Stirlingem Mossem a Brucem McLarenem. Tým BRM také zaznamenal své první vítězství v rukou Jo Bonniera. Aston Martin představil vůz, který byl zastaralý a příliš těžký ve srovnání s Cooperem.

Grand Prix Německa se konala podruhé na vysokorychlostním okruhu AVUS, kde Jean Behra z týmu Ferrari zahynul při nehodě během nesouvisejícího závodu sportovních vozů, když řídil Porsche.

Tony Brooks z týmu Ferrari vedl boj proti vozům Cooper a před posledním závodem mohl titul získat buď on, Moss nebo Brabham. Moss odstoupil ze závodu a Brabham tak převzal vedení. Jemu však v posledním kole došlo palivo, ale dotlačil svůj vůz přes cílovou čáru na čtvrtém místě. Brooks nedokázal dosáhnout lepšího než třetího místa, a tak se Brabham stal prvním australským mistrem světa, zatímco Cooper získal titul konstruktérů.

Pravidla

• Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
  • 1. místo – 8 bodů
  • 2. místo – 6 bodů
  • 3. místo – 4 body
  • 4. místo – 3 body
  • 5. místo – 2 body
  • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
  • Do konečné klasifikace se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z 9 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Týmy a jezdci

Tým	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Jezdci	Závody
Dr Ing F. Porsche KG	Behra-Porsche-Porsche	RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Maria Teresa de Filippis	1
	Porsche	718 RSK 718/2			Wolfgang von Trips	1, 6
Equipe Nationale Belge	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Lucien Bianchi	1
					Alain de Changy	1
Jean Lucienbonnet	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Jean Lucienbonnet	1
Owen Racing Organisation	BRM	P25	BRM P25 2.5 L4	Dunlop	Harry Schell	1, 3–8
					Jo Bonnier	1, 3–8
					Ron Flockhart	1, 4–5, 7–8
Cooper Car Company	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Bruce McLaren	1, 4–9
					Jack Brabham	1, 3–9
					Masten Gregory	1, 3–7
					Giorgio Scarlatti	8
R.R.C. Walker Racing Team	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Stirling Moss	1, 3, 6–9
					Maurice Trintignant	1, 3–9
British Racing Partnership	BRM	P25	BRM P25 2.5 L4	Dunlop	Stirling Moss	4–5
					Hans Herrmann	6
	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4		Ivor Bueb	1
	Cooper-Borgward		Borgward 1500 RS 1.5 L4			5
					Chris Bristow	5
High Efficiency Motors	Cooper-Maserati	T45	Maserati 250S 2.5 L4	Dunlop	Roy Salvadori	1, 4, 9
					Jack Fairman	8
	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 2.5 L4			5
Lotus	Lotus-Climax	16	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Graham Hill	1, 3–8
					Pete Lovely	1
					Innes Ireland	3–4, 6–9
					Alan Stacey	5, 9
John Fisher	Lotus-Climax	16	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Bruce Halford	1
Scuderia Ferrari	Ferrari	246 156	Ferrari 155 2.4 V6 Ferrari D156 1.5 V6	Dunlop	Jean Behra	1, 3–4
					Phil Hill	1, 3–4, 6–9
					Tony Brooks
					Cliff Allison	1, 3, 6, 8–9
					Olivier Gendebien	4, 8
					Dan Gurney	4, 6–8
					Wolfgang von Trips	9
Scuderia Ugolini	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Giorgio Scarlatti	1, 4
					Carel Godin de Beaufort	4
Monte Carlo Auto Sport	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	André Testut	1
David Brown Corporation	Aston Martin	DBR4	Aston Martin RB6 2.5 L6	Avon	Roy Salvadori	3, 5, 7–8
					Carroll Shelby	3, 5, 7–8
Ecurie Maarsbergen	Porsche	718 RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Carel Godin de Beaufort	3
Scuderia Centro Sud	Cooper-Maserati	T51	Maserati 250S 2.5 L4	Dunlop	Ian Burgess	4–6, 8
					Colin Davis	4, 8
					Hans Herrmann	5
					Mario Araujo de Cabral	7
	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6		Asdrúbal Fontes Bayardo	4
					Fritz d'Orey	4–5
Vandervell Products	Vanwall	VW 59	Vanwall 254 2.5 L4	Dunlop	Tony Brooks	5
J.B. Naylor	JBW-Maserati	59	Maserati 250S 2.5 L4	Dunlop	Brian Naylor	5
Ace Garage – Rotherham	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Trevor Taylor	5
Alan Brown Equipe	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Mike Taylor	5
					Peter Ashdown	5
Gilby Engineering	Cooper-Climax	T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Keith Greene	5
United Racing Stable	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Bill Moss	5
R.H.H. Parnell	Cooper-Climax	T51 T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Henry Taylor	5
					Tim Parnell	5
David Fry	Fry-Climax	F2	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Mike Parkes	5
Dennis Taylor	Lotus-Climax	12	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Dennis Taylor	5
Dorchester Service Station	Lotus-Climax	16	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	David Piper	5
Jean Behra	Behra-Porsche-Porsche	RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Jean Behra	6
Ottorino Volonterio	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Giulio Cabianca	8
Leader Cards Inc.	Kurtis Kraft-Offenhauser	Midget	Offenhauser 1.7 L4	Firestone	Rodger Ward	9
OSCA Automobili	Cooper-OSCA	T43	OSCA 2.0 L4	Dunlop	Alejandro de Tomaso	9
Camoradi USA	Tec-Mec-Maserati	F415	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Fritz d'Orey	9
Taylor-Crawley Racing Team	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	George Constantine	9
Blanchard Automobile Co.	Porsche	718 RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Firestone	Harry Blanchard	9
Connaught Cars-Paul Emery	Connaught-Alta	C	Alta GP 2.5 L4	Dunlop	Bob Said	9
Ecurie Bleue	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Harry Schell	9
Phil Cade	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Phil Cade	9

Závody započítávané do MS

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 10. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51	Jack Brabham
			Kolo	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
2. GP 30. květen	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)		Závod	Rodger Ward	Watson-Offenhauser
			Kolo	Johnny Thomson	Lesovsky-Offenhauser
			Pole	Johnny Thomson	Lesovsky-Offenhauser
3. GP 31. květen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)		Závod	Jo Bonnier	BRM P25
			Kolo	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
			Pole	Jo Bonnier	BRM P25
4. GP 5. červenec	Francie Remeš (Výsledky)		Závod	Tony Brooks	Ferrari D246
			Kolo	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
			Pole	Tony Brooks	Ferrari D246
5. GP 18. červenec	Velká Británie Aintree (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Kolo	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
			Pole	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
6. GP 2. srpen	Německo AVUS (Výsledky)		Závod	Tony Brooks	Ferrari D246
			Kolo	Tony Brooks	Ferrari D246
			Pole	Tony Brooks	Ferrari D246
7. GP 23. srpen	Portugalsko Monsanto (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
			Kolo	Stirling Moss	BRM P25
			Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
8. GP 13. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
			Kolo	Phil Hill	Ferrari D246
			Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
9. GP 12. prosinec	USA Sebring (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
			Kolo	Phil Hill	Ferrari D246
			Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51

Monako

V prvním závodě sezóny, který se jel v ulicích Monaka, zvítězil Australan Jack Brabham, poté, co Stirling Moss, který do té doby vedl většinu závodu, nedokončil, protože mu v 81. kole odešla převodovka. Na druhém místě dojel Tony Brooks a poslední příčku na stupních vítězů získal Maurice Trintignant.

Indianapolis 500

Na oválu v Indianapolis si pro vítězství dojel bývalý armádní pilot z druhé světové války Rodger Ward. Druhý dokončil Jim Rathmann a Johnny Thomson, který i přes pole position a nejrychlejší kolo nedokázal dokončit lépe než třetí.

Nizozemsko

Právě 1 den po závodě Indianapolis 500 se jela Velká cena Nizozemska, kterou ovládl Švéd Jo Bonnier. Byla to jeho první a také poslední výhra ve Formulu 1, po celou dobu jeho desetileté kariéry. Druhý Jack Brabham navýšil vedení na Tonyho Brookse a Stirlinga Mosse, kteří oba nedokončili. Třetí dojel Američan Masten Gregory.

Francie

Na jednoduchém a rychlém okruhu Reims-Gueux ve Francii byl s přehledem nejrychelší Tony Brooks, který získal pole position a vedl každé kolo v zavodě. O Grand Slam ho ve 40. kole připravil Stirling Moss s nejrychelším kolem. Druhý skončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

Velká Británie

Stejný výkon jako Tony Brooks ve Francii, předvedl Jack Brabham ve Velké Británii. Po zisku pole position také vedl všechna kola, ale bod za nejrychlejší kolo si rozdělil Stirling Moss a Bruce McLaren, kteří zajeli na setinu sekundy stejné kolo. Oba také skončili na pódiu, Stirling Moss druhý a Bruce McLaren třetí.

Německo

Velká cena Německa se pořádala na velmi specifické trati AVUS, která měla pouze 4 zatáčky, které byli na kocích 2 velmi dlouhých rovinek. Jedna z rovinek byla zakončena ikonickou "Zdí smrti", která byla klopená zatáčka natočená o 43 stupňů. Na této extrémně nebezpečné trati, která se téměř pořád jela na plný plyn, zvítězil Tony Brooks a za ním 2 Američani, Dan Gurney a Phil Hill.

Portugalsko

Svou jedinou účast v kalendáři neměl pouze AVUS, ale také okruh v Portugalsku poblíž stejnojmenného města Monsanto. Po celý závodní víkend dominoval Stirling Moss, když v kvalifikaci nadělil druhému Jacku Brabhamovi celé 2 sekundy. V závodě získal nejrychlejší kolo a po startu z pole position vedl také každé kolo. V závodě předjel všechny jezdce alespoň o kolo a získal svůj jediný Grand Slam. 2 jezdci z USA doplnili pódiové umístění, jímž byli Masten Gregory a Dan Gurney.

Itálie

Na legendární trati v Monze zvítězil Stirling Moss a přiživil své šance na titul. Druhý dokončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

USA

4 měsice museli jezdci čekat na rozhodující závod o zisku titulu ve Formuli 1 sezóny 1959. Do závodu šel Jack Brabham jako vedoucí šampionátu o 2.5 bodu před Stirlingem Mossem a 5 bodů před Tony Brooksem. Šance Stirlinga Mosse však v pátem kole zhatily potíže s převodovkou. Na třetí trati sezóny, která se už ve Formuli 1 vícekrát neběvila zvítězil Bruce McLaren, druhý byl Maurice Trintignant a třetí Tony Brooks. Pouze 4 body pro Brookse znamenaly že se Jack Brabham stal, s náskokem čtyř bodů, šampion Formule 1.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu.

* Jezdec MON 500 NED FRA GBR GER POR ITA USA Body 1 Jack Brabham 1 2 3 1 Ret Ret 3 (4) 31 (34) 2 Tony Brooks 2 Ret 1 Ret 1 9 Ret 3 27 3 Stirling Moss Ret Ret DSQ 2 Ret 1 1 Ret 25.5 4 Phil Hill 4 6 2 3 Ret 2 Ret 20 5 Maurice Trintignant 3 8 11 5 4 4 9 2 19 6 Bruce McLaren 5 5 3 Ret Ret Ret 1 16.5 7 Dan Gurney Ret 2 3 4 13 8 Jo Bonnier Ret 1 Ret Ret 5 Ret 8 10 9 Masten Gregory Ret 3 Ret 7 Ret 2 10 10 Rodger Ward 1 Ret 8 11 Jim Rathmann 2 6 12 Johnny Thomson 3 5 13 Harry Schell Ret Ret 7 4 7 5 7 Ret 5 14 Innes Ireland 4 Ret Ret Ret Ret 5 5 15 Olivier Gendebien 4 6 3 16 Tony Bettenhausen 4 3 17 Cliff Allison Ret 9 Ret 5 Ret 2 18 Jean Behra Ret 5 Ret DNS 2 19 Paul Goldsmith 5 2 — Roy Salvadori 6 Ret Ret 6 6 Ret Ret 0 — Ron Flockhart Ret 6 Ret 7 13 0 — Ian Burgess Ret Ret 6 14 0 — Wolfgang von Trips Ret DNS 6 0 — Johnny Boyd 6 0 — Graham Hill Ret 7 Ret 9 Ret Ret Ret 0 — Duane Carter 7 0 — Harry Blanchard 7 0 — Carroll Shelby Ret Ret 8 10 0 — Giorgio Scarlatti DNQ 8 12 0 — Alan Stacey 8 Ret 0 — Eddie Johnson 8 0 — Carel Godin de Beaufort 10 9 0 — Paul Russo 9 0 — Fritz d'Orey 10 Ret Ret 0 — A. J. Foyt 10 0 — Chris Bristow 10 0 — Mario de Araujo Cabral 10 0 — Colin Davis Ret 11 0 — Gene Hartley 11 0 — Henry Taylor 11 0 — Bob Veith 12 0 — Peter Ashdown 12 0 — Al Herman 13 0 — Ivor Bueb DNQ 13 0 — Jimmy Daywalt 14 0 — Chuck Arnold 15 0 — Giulio Cabianca 15 0 — Jim McWithey 16 0 — Hans Herrmann Ret Ret 0 — Jack Fairman Ret Ret 0 — Bruce Halford Ret 0 — Eddie Sachs Ret 0 — Al Keller Ret 0 — Dick Rathmann Ret 0 — Bill Cheesbourg Ret 0 — Don Freeland Ret 0 — Ray Crawford Ret 0 — Don Branson Ret 0 — Bob Christie Ret 0 — Bobby Grim Ret 0 — Jack Turner Ret 0 — Jud Larson Ret 0 — Jimmy Bryan Ret 0 — Red Amick Ret 0 — Len Sutton Ret 0 — Pat Flaherty Ret 0 — Mike Magill Ret 0 — Chuck Weyant Ret 0 — Brian Naylor Ret 0 — David Piper Ret 0 — Mike Taylor Ret 0 — Alejandro de Tomaso Ret 0 — George Constantine Ret 0 — Bob Said Ret 0 — Alain de Changy DNQ 0 — Lucien Bianchi DNQ 0 — Maria Teresa de Filippis DNQ 0 — Pete Lovely DNQ 0 — Jean Lucienbonnet DNQ 0 — André Testut DNQ 0 — Bill Moss DNQ 0 — Keith Greene DNQ 0 — Mike Parkes DNQ 0 — Trevor Taylor DNQ 0 — Dennis Taylor DNQ 0 — Tim Parnell DNQ 0 — Asdrúbal Fontes Bayardo DNS 0 — Phil Cade DNS 0 * Jezdec MON 500 NED FRA GBR GER POR ITA USA Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pohár konstruktérů

*	Konstruktér	MON	NED	FRA	GBR	GER	POR	ITA	USA	Body
1	Cooper-Climax	1	(2)	(3)	1	(4)	1	1	1	40 (53)
2	Ferrari	2	(5)	1		1	3	2	(3)	32 (38)
3	BRM	Ret	1	6	2	5	5	7		18
4	Lotus-Climax	Ret	4	Ret	8	Ret	Ret	Ret	5	5
—	Cooper-Maserati	6		Ret	Ret	6	10	11	Ret	0
—	Aston Martin		Ret		6		6	10		0
—	Porsche	Ret	10			DNS			7	0
—	Maserati	DNQ		8	Ret	WD	WD	15	DNS	0
—	Cooper-Borgward				10					0
—	JBW-Maserati				Ret					0
—	Vanwall				Ret					0
—	Kurtis Kraft-Offenhauser								Ret	0
—	Cooper-OSCA								Ret	0
—	Tec-Mec-Maserati								Ret	0
—	Connaught-Alta				WD				Ret	0
—	Behra-Porsche-Porsche	DNQ				DNS				0
—	Fry-Climax				DNQ					0
*	Konstruktér	MON	NED	FRA	GBR	GER	POR	ITA	USA	Body

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1959 Formula One season na anglické Wikipedii.

Související články

• Historie Formule 1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1959 na Wikimedia Commons

Portály: Formule 1