Přeskočit na obsah

Hugo Apfelbeck

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Dipl.-Ing. Dr. mont. Hugo Apfelbeck
Narození18. března 1889
Authal, Štýrsko
Úmrtí1. dubna 1967 (ve věku 78 let)
Štýrský Hradec
Národnostrakouská
Alma materMontanuniversität Leoben
Povoláníinženýr a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléFalkenauer Kohlenbergbau, A.G.
Domovské městoKarlsbad
Nábož. vyznánído roku 1915 římskokatolické
ChoťMarie Bilina
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hugo Carl Ludwig Apfelbeck[1] (18. března 1889, Autal u Grazu – 1. dubna 1967 Štýrský Hradec)[2] byl rakouský báňský inženýr.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Hugo Apfelbeck se narodil do rodiny statkáře Ludwiga Apfelbecka a jeho ženy Hermine Apfelbeck, rozené Gasteiger. Strávil dětství v Knittelfeldu.

V roce 1916 se oženil s Marií Apfelbeck, rozenou Bilina.

Po vzniku Československa zůstal rakouským občanem.[3]

Studium

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1906 na reálném gymnáziu (Landes-Oberrealschule) ve Štýrském Hradci studoval na Montanistischen Hochschule v Leobenu. V roce 1912 zde získal inženýrský diplom v oboru hornictví.

Získávání zkušeností

[editovat | editovat zdroj]

Po promoci absolvoval roční praxi v uhelném dole Fohnsdorf (Šachta Wodzicki)[4] v obci Fohnsdorf v okrese Murtal ve Štýrsku. Dalším pracovištěm byl zlatý důl Radhausberg v Salcbursko.[5] Poté se stal asistentem firmy Società Carbonifera Monte Promina v uhelném dole poblíž Siveriće v Dalmácii.[6]

Stipendium Maxe von Gutmanna umožnilo studijní cesty po Vestfálsku, Horním Bavorsku a do Ostravy.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1914 odešel Hugo Apfelbeck do Ohníče v severních Čechách, kde až do roku 1917 působil jako provozní ředitel Dolu Kaiser Franz Josef Stollen (pozdější Důl Svornost) společnosti Kohlen-Industrievereins Teplitz-Schönau.[7] V květnu 1917 jmenován vrchním báňským inspektorem společnosti Škoda Werke AG v Plzni, aby rozšířil surovinovou základnu společnosti.

Falkenauer Kohlenbergbau, A.G.

[editovat | editovat zdroj]

Dvanáct let svého života zasvětil Apfelbeck práci pro Falkenauer Kohlenbergbau, A.G. (Falknovská uhelná akciová společnost):

  • 15. července 1921 nástup na důl Jiří - (Ernst Kurt Kästner[8] - Kästnerzeche)[9] 50°11′44″ s. š., 12°38′31″ v. d.v Lomnici
  • od 15. dubna 1924 báňský ředitel dolu Jiří - Kästner v Lomnici
  • v roce 1925 se stal prokuristou firmy [10]
  • v roce 1927 otevřel v malé samostatné uhelné čočce v Chodově důl Erika[11] 50°14′3″ s. š., 12°43′37″ v. d.
  • v roce 1929 zahájil výrobu v briketárně Dolu Jednota v Novém Sedle[12]
  • v roce 1932 zplnomocněný báňský ředitel Falknovské uhelné společnosti[13]
  • společnost Falknovská uhelná zastupoval v Berg- und Hüttenmännischer Verein (Hornický a hutnický spolek),[14] prosazujícího zájmy podnikatelů sídlících v sokolovské pánvi [15]
  • společnost Falknovská uhelná zastupoval v důlní radě od 5. července 1930 jako člen, a od 28. července 1931 jako předseda[14] Na funkci rezignoval 4. července 1934.[16]
  • ukončení pracovního poměru 30. dubna 1933[17]
  • dobývání zbytkových pilířů důlních měr Ludvík metodou chodbicování[18]

Vědec

[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlé zkušenosti, které získal v průběhu své odborné praxe, prezentoval v disertační práci na téma „O briketování českého hnědého uhlí“ na Vysoké škole báňské v Leobenu, kde v roce 1923 získal doktorát.

Hugo Apfelbeck se zabýval kvalifikačními soustavami založenými na chemickém složení uhlí. Výsledkem jeho vědecké práce je zobrazení jednotlivých druhů paliv v trojúhelníkových souřadnicích.[19] Diagram se uvádí v technické literatuře jako Apfelbekův trojúhelníkový diagram.[12][20] Úspěšná vědecká analýza složení uhlí byla podmínkou pro návrh přípravy uhlí před briketováním.[12] Proces briketování uhlí byl chráněn patentem číslo DE390723C „Verfahren zum Brikettieren von Kohle"[21]

Výsledky své vědecké činnosti publikoval v knize „Entstehung, Veredelung und Verwertung von Kohlen" (Vznik, rafinace a využití uhlí)[19] Dalším knižním příspěvkem byla Geologická a ekonomická příloha publikace „Přehled těžby lignitu v revíru Sokolov, Loket a Karlovy Vary"[22][23] Sepsal kapitolu „Bewegungen der Oberfläche infolge des Bergbaubetriebes und ihr Einfluss auf Obertätige Bauwerke" o pohybu zemského povrchu poddolováním v knize „Ingeniergeologie".[24][25] Problematikou horninových tlaků se zabýval i na univerzitě v Leobenu.[26]

Vynálezce

[editovat | editovat zdroj]

První patent na lis k briketování tvrdého uhlí bez pojiva podal 21. ledna 1924[27]. Jednalo se prstencový (kroužkový) lis.[28] Lis byl postaven v roce 1924 v briketárně dolu Union II. společnosti Duchcovsko-podmokelská dráha v Novém Sedle.[18] Prstencový Apfelbeckův lis zpracovával křídové černé uhlí ze srbského dolu Rtanj.[12][29] Bezpojidlová technologie měla v období před i po druhé světové válce ekonomický význam, protože Jugoslávie vyráběla jen malé množství dehtu.[12]

Patenty Hugo Apfelbecka se týkaly také způsobů sušení uhlí určené k briketování[30] V souvislosti se svým působením v průmyslu stavebních hmot přihlásil patent na výrobu betonových prefabrikátů.[31] V souvislost se získanými zkušenostmi v porcelánce přihlásil patent na výrobu talířů a jiných kulatých keramických výrobků[32]

Podnikatel

[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení pracovního poměru u Falknovské uhelné začal podnikat. Byl majitel firmy Braunkohlen - und Kaolinwerkstal, v obci Münchhof, oficiální sídlilo bylo na adrese Karlsbad - Donitz. [33] Náplní firmy byla těžba hnědého uhlí v hlubinném dole Carolus 50°13′51″ s. š., 12°46′40″ v. d. a závod na výrobu kaolinu a šamotu v Mírové v České republice. Dále byl majitelem důlního pole Ignác 50°12′47″ s. š., 12°36′20″ v. d. v Týně, které pronajal Společnosti pro zužitkování uhlí O. Spinzig a spol. Společnost provozovala hlubinný důl Erika II a vytěžené voskové uhlí zpracovávala ve zrušené plavírně kaolínu v obci Münchhof (Mírová).[18] Dále byl spolumajitel firmy Limonit - Gesellschaft E. Schmied & Co.(spolu s Emilem Schmiedem), která se zabývala získáváním a těžbou ložisek okrové (linomitové) křemeliny.[34] Rozšířil své podnikání do oblasti výroby porcelánu - stal se spolumajitel porcelánky Heinzmann, Apfelbeck und Langl v Poschetzau (Božičany) od 9. října 1942. [35][36] V roce 1943 získal podíl na společnosti Tauchener Kohlenindustrie A.G. v Burgenlandu, a jako předseda společnosti vypracoval plán reorganizace společnosti[3]

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Hugo Apfelbeck se stal báňským ředitelem společnosti Alpine - Montangesellschaft.[37][38] V květnu 1947 byl zvolen výkonným ředitelem[39] státní společnosti Bergbauförderungs-

Gesellschaft mbH.[40] Společnost si stanovila cíl:[41] v roce 1948 zvýšení těžby uhlí na 4 mil. tun; tedy o 60 % více než v roce 1937. Ke zvýšení těžby měla přispět nová naleziště a dodávky vrtací techniky z USA.[42][43][44] Známá ložiska uhlí budou vyčerpána během následujících 60 let.[45]

Hugo Apfelbeck byl jmenován řádným profesorem důlního inženýrství na Montanische Hochschule v Leobenu, poté co již několik měsíců vedl katedru hornické vědy na Báňské univerzitě v Leobenu.[3][46] Věnoval se i populárně naučné práci.[47] Začátkem února 1957 se stal emeritním profesorem na Ústavu hornické vědy Vysoké školy hornické a hutní v Leobenu.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Biografický lexikon sokolovského regionu. Sokolov: Fornica, 2009. 366 s. ISBN 978-80-87194-09-6. S. 364. 
  2. ↑ FETTWEIS, Günter Bernhard Leo. Zur Geschichte und Bedeutung von Bergbau und Bergbauwissenschaften. [s.l.]: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2004. Dostupné online. ISBN 9783700132882. S. 371. (německy) 
  3. ↑ a b c d DOKUMENTATION, Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische. Apfelbeck, Hugo Carl Ludwig. ISBN 978-3-7001-3213-4 [online]. 2003 [cit. 2025-10-21]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Kohlebergwerk Wodzicki - Historyczna kopalnia węgla w Fohnsdorf, Austria.. pl.aroundus.com [online]. [cit. 2025-10-21]. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ Gold Mines, Radhausberg, Kreuzkogel massif, Naßfeld valley, Bad Gastein, St. Johann im Pongau District, Salzburg, Austria. www.mindat.org [online]. [cit. 2025-10-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kako se rudarilo 'crno zlato' | Blog. UTV Mihovil Šibenik [online]. [cit. 2025-10-21]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  7. ↑ Připomínky hornictví Ústeckého kraje – Ohlédnutí za hlubinným dolem Svornost v Ohníči | RegioRevue.cz. regiorevue.cz [online]. [cit. 2025-10-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ file:///C:/Users/Dell/Downloads/soap-pn_ap0798_11307_britannia-uhelne-doly-kralovske-porici.pdf
  9. ↑ KUNT, Miroslav; KALINA, Tomáš. Neveřejné úzkorozchodné dráhy v Čechách. Praha: Státní ústřední archiv, 2004. 252 s. ISBN 80-86712-05-2. S. 169. 
  10. ↑ PETERS, Josef. Falknovsko - loketská pánev. Uhlí v Československé republice: statistická příručka uhelného průmyslu. 1925, roč. 3, s. 146. Dostupné online. 
  11. ↑ VLASÁK, Vladimír; SARKÁNYOVÁ, Ivana. Chodov. Chodov: Město Chodov, 2004. 171 s. ISBN 80-239-3318-3. S. 138. 
  12. ↑ a b c d e FORMÁNEK, Josef. Sušení a briketování uhlí. Praha: SNTL, 1961. 389 s. S. 189, 211. 
  13. ↑ PETERS, Josef. Falknovská uhelná, a.s.. Statistická příručka československého hornictví. 1931, s. 140. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Deutscher Reichsanzeiger und Preußischer Staatsanzeiger - Deutsches Zeitungsportal. www.deutsche-digitale-bibliothek.de [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Hornický a hutnický spolek. Statistická příručka československého hornictví. 1931, s. 284. Dostupné online. 
  16. ↑ Deutscher Reichsanzeiger und Preußischer Staatsanzeiger - Deutsches Zeitungsportal. www.deutsche-digitale-bibliothek.de [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ BERAN, Petr. Podíl technické inteligence na rozvoj sokolovského revíru. Západočeský historický sborník. 1999, čís. 5, s. 221. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c JISKRA, Jaroslav. Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Chebsku a Karlovarsku. [s.l.]: [s.n.], 1993. 325 s. S. 128. 
  19. ↑ a b TEYSSLER, Jiří. Spalování popelnatých hnědých uhlí. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1988. 24, 274 s. S. 257. 
  20. ↑ Práce Ústavu pro výzkum a využití paliv. 1955, roč. 1955, čís. 7, s. 8. Dostupné online. 
  21. ↑ https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/006930881/publication/DE390723C?q=DE390723C
  22. ↑ KRAUS, Franz. Veröffentlichungen in den Sudetenländern. Deutsche Bibliographie. 1931, čís. 1, s. 46. 
  23. ↑ Zpráva z knihovny Státního geologického ústavu. Věstník Státního geologického ústavu Československé republiky. Roč. VII., čís. 6, s. 444. 
  24. ↑ Bibliografie. Zprávy veřejné služby technické. 1930-03-15, roč. 12, čís. 6, s. 192. Dostupné online. 
  25. ↑ KETTNER, Radim. Všeobecná geologie. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955. 363 s. S. 214. 
  26. ↑ ANNO, Obersteirische Zeitung, 1950-03-18, Seite 1. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  27. ↑ https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/007737390/publication/US1620621A?q=US1620621A
  28. ↑ LANDA, Stanislav. Paliva a jejich použití. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1956. 362 s. S. 44. 
  29. ↑ GOLUBOVIĆ, B.; POLETI, D.; PETROVIĆ, Lj. Antrakosilikoze Zaječarskog ugljenog bazena - rudnik »Rtanj«. Arhiv za higijenu rada i toksikologiju. 1961-03-30, roč. 12, čís. 1, s. 9–20. Dostupné online [cit. 2025-10-18]. ISSN 0004-1254. (srbsky) 
  30. ↑ Patentní věstník. 1927-08-15, roč. IX., čís. 8, s. 354. Dostupné online. 
  31. ↑ Patentní věstník. 1927-09-15, roč. 9, čís. 9, s. 413. Dostupné online. 
  32. ↑ https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/006926287/publication/DE1093719B?q=DE1093719B
  33. ↑ ZEITSNER, Wilhelm. Firma Nachrichten. Reichenberger Zeitung. 1937-07-13, roč. 78., čís. 162, s. 6. Dostupné online. 
  34. ↑ COMPASSVERLAG,, Wien. Steinindustrie und diverze Baumaterialien. Compass finanzielles Jahrbuch. 1923, roč. 56, čís. 5, s. 103. Dostupné online. 
  35. ↑ KONEČNÝ, Milan. Česká keramika: rukověť keramického průmyslu v Čechách 1748-1948. Praha: Milan Konečný, 2003. 704 s. ISBN 80-238-9460-9. S. 196. 
  36. ↑ Handelsregister. Die Zeit. 17.03.1943, roč. 76, čís. 9, s. 5. Dostupné online. 
  37. ↑ ANNO, Arbeiterwille, 1946-11-20, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  38. ↑ ANNO, Murtaler Zeitung, 1946-12-14, Seite 1. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  39. ↑ ANNO, Arbeiter Zeitung, 1947-05-20, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  40. ↑ ANNO, Welt am Abend, 1947-05-20, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  41. ↑ ANNO, Wiener Kurier, 1947-12-11, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  42. ↑ ANNO, Neues Österreich, 1947-12-12, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  43. ↑ ANNO, Arbeiter Zeitung, 1947-12-12, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  44. ↑ ANNO, Österreichische Volksstimme, 1947-12-11, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  45. ↑ ANNO, Welt am Abend, 1947-10-29, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  46. ↑ ANNO, Obersteirische Zeitung, 1947-03-19, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
  47. ↑ ANNO, Innsbrucker Nachrichten, 1954-02-11, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hugo_Apfelbeck&oldid=25325449“