Přeskočit na obsah

Jedová hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jedová hora
Vrchol537 m n. m.
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PohoříBrdská vrchovina / Brdy / Třemošenská vrchovina[1]
Souřadnice
Jedová hora
Jedová hora
PovodíLitavka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lesnatý vrch Jedová hora (též někdy Dědova hora, německy Giftberg) vysoký 537 m n. m. v Brdech se nachází zhruba 4 km jižně od města Hořovice. Vrchol se nachází v katastrálním území Chaloupky v Brdech obce Chaloupky, severní úbočí zasahuje do k. ú. Hvozdec v Brdech obce Hvozdec a východní úbočí s plání směrem k Hrachovišti do k. ú. Podluhy v Brdech obce Podluhy. Do roku 2015 spadal celý kopec do Vojenského újezdu Brdy.[2]

Bývalá šachta Barbora na Jedové hoře

Na jižním svahu hory se již od 13. století hloubily štoly za účelem těžby železné rudy, která obsahovala cca 1/3 železa. To sloužilo jako surovina pro železárny v nedalekém Komárově. Na Jedové hoře se od založení důlního díla dolovalo hlubinným způsobem v šachtě Barbora. Ve 14. století se zde začal těžit nerost cinabarit (sulfid rtuťnatý). Horníci kvůli sulfidu, jehož výpary dýchali, brzy umírali. Hlavní svislá šachta Barbora dosáhla hloubky 72 metrů, z boku do ní ústila vstupní štola Josef a dole ji odvodňovala dědičná štola.[3] Těžba skončila roku 1870, jelikož kvůli prosakům vody se nepodařilo štolu již více prohloubit.[4]

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Místní rtuť prý hrála roli při padělání mincí v Koněpruských jeskyních, když sloužila k postříbřování.[3]

Přímo na vrchol Jedové hory nevede žádná cesta. K Barboře a Josefu směřuje naučná stezka Okolím Komárova.[5] Pod Jedovou horou vede žlutá turistická značka na hrad Valdek.

  1. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
  2. Základní informace | Vojenský újezd Brdy. www.vojujezd-brdy.cz [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online. 
  3. a b TUREK, Kuba. Rtuť zabíjela na Jedové hoře – Naše Brdy [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online. 
  4. VELEBIL, Dalibor. Jedová hora (Dědova hora) u Neřežína. Bulletin mineral.-petrolog. odd. Národního muzea Praha. 2003, roč. 11, s. 86–99. Dostupné online. ISSN 1211-0329. 
  5. Mapy.com. Mapy.com [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jedová hora na Wikimedia Commons