Jedová hora
Jedová hora | |
---|---|
Vrchol | 537 m n. m. |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | ![]() |
Pohoří | Brdská vrchovina / Brdy / Třemošenská vrchovina[1] |
Souřadnice | 49°47′34″ s. š., 13°53′15″ v. d. |
![]() ![]() Jedová hora | |
Povodí | Litavka |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lesnatý vrch Jedová hora (též někdy Dědova hora, německy Giftberg) vysoký 537 m n. m. v Brdech se nachází zhruba 4 km jižně od města Hořovice. Vrchol se nachází v katastrálním území Chaloupky v Brdech obce Chaloupky, severní úbočí zasahuje do k. ú. Hvozdec v Brdech obce Hvozdec a východní úbočí s plání směrem k Hrachovišti do k. ú. Podluhy v Brdech obce Podluhy. Do roku 2015 spadal celý kopec do Vojenského újezdu Brdy.[2]
Těžba
[editovat | editovat zdroj]
Na jižním svahu hory se již od 13. století hloubily štoly za účelem těžby železné rudy, která obsahovala cca 1/3 železa. To sloužilo jako surovina pro železárny v nedalekém Komárově. Na Jedové hoře se od založení důlního díla dolovalo hlubinným způsobem v šachtě Barbora. Ve 14. století se zde začal těžit nerost cinabarit (sulfid rtuťnatý). Horníci kvůli sulfidu, jehož výpary dýchali, brzy umírali. Hlavní svislá šachta Barbora dosáhla hloubky 72 metrů, z boku do ní ústila vstupní štola Josef a dole ji odvodňovala dědičná štola.[3] Těžba skončila roku 1870, jelikož kvůli prosakům vody se nepodařilo štolu již více prohloubit.[4]
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Místní rtuť prý hrála roli při padělání mincí v Koněpruských jeskyních, když sloužila k postříbřování.[3]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Přímo na vrchol Jedové hory nevede žádná cesta. K Barboře a Josefu směřuje naučná stezka Okolím Komárova.[5] Pod Jedovou horou vede žlutá turistická značka na hrad Valdek.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
- ↑ Základní informace | Vojenský újezd Brdy. www.vojujezd-brdy.cz [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online.
- ↑ a b TUREK, Kuba. Rtuť zabíjela na Jedové hoře – Naše Brdy [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online.
- ↑ VELEBIL, Dalibor. Jedová hora (Dědova hora) u Neřežína. Bulletin mineral.-petrolog. odd. Národního muzea Praha. 2003, roč. 11, s. 86–99. Dostupné online. ISSN 1211-0329.
- ↑ Mapy.com. Mapy.com [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Jedová hora na Wikimedia Commons