Perská miniatura

Perská miniatura z Tabrízu, okolo roku 1540

Perská miniatura (persky: نگارگری ایرانی negârgari Irâni) je nejznámější projev perského středověkého výtvarného umění. Šlo o miniaturní malby na papíře. Buď šlo o knižní ilustrace nebo samostatná díla určená k uložení do alb zvaných muraqqa. Druhá forma byla typická zejména v pozdějších fázích vývoje. Nástěnné perské malby existovaly rovněž, ale miniatury se mnohem lépe zachovaly. Nejdůležitější příklady jsou v západních nebo tureckých muzeích. Základy této umělecké formy jsou ještě předislámské, sahají do 3. století. Miniatury se staly významným žánrem v perském islámském umění ve 13. století, po mongolských výbojích vstřebaly čínský vliv a vrcholu dosáhly v 15. a 16. století. Tradice zcela nevymizela ani později, byť vstřebala zejména západní vlivy. Ačkoli se jednotlivé školy od sebe liší, společnými znaky všech perských miniatur jsou zobrazení tváří ze tříčtvrtečního pohledu a absence perspektivní hloubky. Perská miniatura měla vliv na osmanskou miniaturu v Turecku a mughalskou miniaturu na indickém subkontinentu. Ač islám zakazuje zobrazení lidské postavy, na perských miniaturách jsou časté, až ústřední. Důvodem bylo, že miniatury byly soukromou formou umění, určenou jen majiteli, nikoli širokému publiku. Byly tedy mnohem svobodnější uměleckou formou než například nástěnné malby. Nikdy jimi ovšem nesměl být ilustrován Korán. V evropském umění se perskou miniaturou inspiroval zejména Henri Matisse. V roce 2020 byla perská miniatura zapsána na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO.

Reference

Portály: Umění