Program Phoenix
Program Phoenix | ||
---|---|---|
konflikt: studená válka a válka ve Vietnamu | ||
![]() Návrh odznaku programu Phoenix | ||
Trvání | 1968–1972 | |
Místo | Jižní Vietnam | |
Cíle | Zničení Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu (Việt Cộng) | |
Metody | ||
Výsledek | 26 369 zabitých lidí 55 351 zatčených a uvězněných | |
Strany | ||
| ||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Program Phoenix (vietnamsky Chiến dịch Phụng Hoàng) byl navržen a koordinován americkou CIA během války ve Vietnamu v letech 1968 až 1972. Na programu se podílela americká armáda, jihovietnamská armáda a vojenští poradci australské armády. V roce 1970 byla CIA z programu odstavena a ten přešel pod iniciativu Civil Operations and Revolutionary Development Support (CORDS), kterou společně řídily vlády Jižního Vietnamu a Spojených států amerických.[1]
Cílem programu bylo vyhledávat a potlačovat Národní frontu osvobození Jižního Vietnamu (Việt Cộng). A to prostřednictvím infiltrace, zatýkání, mučení, násilných vyslechů a atentátů.[1][2][3][4] CIA ho popsala jako „soubor programů, jejichž cílem bylo zničit politickou infrastrukturu Vietkongu“.[4] Program byl založen na myšlence, že akce severovietnamských sil vyžadovaly místní spolupráci od nebojového civilního obyvatelstva, které bylo označováno jako „infrastruktura VC“ a „politická složka“, jež údajně koordinovala povstání.[5]
Během programu Phoenix došlo k „neutralizaci“ 81 740 lidí podezřelých z členství ve Vietkongu, z nichž 26 369 bylo zabito a zbytek se vzdal nebo byl zajat. Z těchto zabitých bylo 87 % připsáno konvenčním vojenským operacím jihovietnamských a amerických sil, zatímco zbývajících 13 % bylo připsáno agentům programu Phoenix.[6]
Program byl kritizován z různých důvodů, včetně počtu zabitých civilistů, povahy programu (který kritici označili za „program civilních vražd“), používání mučení a dalších donucovacích metod a zneužívání programu pro osobní agendy. Nicméně program byl velmi úspěšný v potlačování politických a revolučních aktivit Vietkongu.[5] Zveřejnění programu vedlo k významné kritice, včetně slyšení v americkém Kongresem, a CIA byla pod tlakem k jeho ukončení. Podobný program, Plán F-6, poté pokračoval v režii vlády Jižního Vietnamu.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Po Ženevské konferenci z roku 1954 Severní Vietnam, obdobně jako Jižní Vietnam, zahájil kampaň na svou podporu v plánovaných volbách, jejichž vítěz měl vládnout znovusjednocené zemi. Severní Vietnam mobilizoval podporu mezi komunisty v Jižním Vietnamu, zatímco Jižní Vietnam s pomocí Spojených států amerických a CIA organizoval propagandistické a destabilizační kampaně (viz operace Passage to Freedom). Poté, co Američani dosadili do Jižního Vietnamu Ngô Ðình Diệma bylo zřejmé, že k slíbeným volbám nedojde. Z politicky aktivních severovietnamců, kteří v Jižním Vietnamu mobilizovali komunisty, se stali zárodky Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu (Việt Cộng).[7][8]
Po eskalaci zapojení Američanů do války ve Vietnamu se americké jednotky snažily rozbít infrastrukturu Vietkongu v Jižním Vietnamu. Odhadovali, že Vietkongu aktivně napomáhá 80 000 až 100 000 civilistů.[9] Civilisté měli za úkol verbovat bojovníky do Vietkongu, sbírat informace, pomáhat s logistikou, rozšiřovat politickou indoktrinaci a vést psychologickou válku.[8][9] Vietkongu se podařilo obsadit odlehlé venkovské oblasti Jižního Vietnamu, kde silou odstavili místní správu a nahradili ji svými komunistickými kádry.[9] Vesnice byly specificky vybírány tak, aby měly strategický význam a současně v nich existovala podpora vesničanů pro Vietkong či komunismus.[10] Pokud se místní správa odmítla podřídit, byli dotyční uneseni do Severního Vietnamu na „politickou převýchovu“, případně zabiti.[10]
Historie
[editovat | editovat zdroj]V květnu 1967 Spojené státy americké s Jižním Vietnamem založili koordinační iniciativu Civil Operations and Revolutionary Development Support (CORDS), pod kterou spadaly všechny „pacifikační operace“. V prosinci 1967 jihovietnamská vláda schválila program Phoenix (Phụng Hoàng), navržený CIA, který měl koordinovat všechny operace zaměřené proti infrastruktuře Vietkongu.[11] V červenci 1968 nový prezident Nguyễn Văn Thiệu zahájil činnost programu Phụng Hoàng.[11] Hlavními body programu bylo založení speciálních jednotek Provincial Reconnaissance Units (PRU) složených z Američanů a Jihovietnamců a poté založení regionálních detenčních center. V těchto centrech byly vyslýchány a mučeny podezřelé osoby, přičemž jednotky PRU měly povolení zabíjet podezřelé osoby, které mohly být členy Vietkongu.[12] Pro uvězněné či zabité osoby se používal eufemismus „neutralizace“.
Detenční centra navrhl a vedl agent CIA Peer de Silva. Šlo o průkopníka vojenské strategie boje proti terorismu. Věřil, že nástroje boje mají být používány i proti civilistům, aby byli odstrašeni od napomáhání nepříteli.[12]
Podle Douglase Valentina mezi metody mučení používané ve výslechových centrech patřily: „Znásilnění, hromadné znásilnění, znásilnění pomocí úhořů, hadů nebo tvrdých předmětů a znásilnění následované vraždou; elektrické šoky způsobené připevněním drátů ke genitáliím nebo jiným citlivým částem těla, jako je jazyk; „vodní léčba“; „letadlo“, při kterém byly vězni svázány paže za zády a lano přehozeno přes hák na stropě, čímž byl vězeň zavěšen ve vzduchu, načež byl zbit; bití gumovými hadicemi a biči; a používání policejních psů k zastrašování vězně.“[13]
Mezi lety 1968 a 1972 program Phoenix oficiálně „neutralizoval“ (tj. uvěznil, přesvědčil k přeběhnutí nebo zabil) 81 740 lidí podezřelých z členství ve Vietkongu, z nichž 26 369 bylo zabito, zatímco Seymour Hersh napsal, že oficiální jihovietnamské statistiky odhadují, že bylo zabito 41 000 lidí.[14] Mezi lety 1969 a 1971 byl program poměrně úspěšný při ničení infrastruktury Vietkongu. 87 procent zabitých v rámci programu bylo připsáno konvenčním vojenským operacím jihovietnamských a amerických sil; zbytek zabili agenti programu Phoenix.[10]
Program byl oficiálně ukončen v roce 1972. Nicméně některé jeho obdoby pokračovaly až do pádu Jižního Vietnamu v roce 1975.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phoenix Program na anglické Wikipedii.
- ↑ a b LEWY, Guenter. America in Vietnam. [s.l.]: Oxford University Press 555 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-987423-1. (anglicky)
- ↑ SUMMERS, Harry G. Vietnam War Almanac. [s.l.]: Facts on File 414 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89141-692-0. (anglicky)
- ↑ COLBY, William Egan; FORBATH, Peter. Honorable Men: My Life in the CIA. [s.l.]: Simon and Schuster 518 s. Dostupné online. ISBN 978-0-671-22875-0. (anglicky)
- ↑ a b A Retrospective on Counterinsurgency Operations — Central Intelligence Agency. www.cia.gov [online]. [cit. 2025-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-11. (anglicky)
- ↑ a b WARD, Geoffrey C.; BURNS, Ken. The Vietnam War: An Intimate History. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group 626 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5247-3310-0. (anglicky)
- ↑ CORDS: Counterinsurgency Lessons from Vietnam for the Future. Army University Press [online]. [cit. 2025-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-06-12. (anglicky)
- ↑ The Pentagon Papers, Volume 1, Chapter 5, Section 3, "Origins of the Insurgency in South Vietnam, 1954-1960". www.mtholyoke.edu [online]. [cit. 2025-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-19.
- ↑ a b Wayback Machine. www.au.af.mil [online]. [cit. 2025-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-08-24.
- ↑ a b c MOYAR, Mark. Phoenix and the Birds of Prey: Counterinsurgency and Counterterrorism in Vietnam. [s.l.]: U of Nebraska Press 674 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4962-0389-2. (anglicky)
- ↑ a b c ANDRADÉ, Dale. Ashes to Ashes: The Phoenix Program and the Vietnam War. [s.l.]: Lexington Books 368 s. Dostupné online. ISBN 978-0-669-20014-0. (anglicky)
- ↑ a b RELATIONS, United States Congress Senate Foreign. Vietnam: Policy and Prospects, 1970: Hearings Before ... 91-2, on Civil Operatons and Rural Development Support Program, Feb. 17, 18, 19, and 20, and March 3, 14, 17, and 19, 1970. [s.l.]: [s.n.] 1042 s. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b OTTERMAN, Michael. American Torture: From the Cold War to Abu Ghraib and Beyond. [s.l.]: Melbourne Univ. Publishing 300 s. Dostupné online. ISBN 978-0-522-85333-9. (anglicky)
- ↑ VALENTINE, Douglas. The Phoenix Program: America's Use of Terror in Vietnam. [s.l.]: Open Road Media 350 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4976-2020-9. (anglicky)
- ↑ HERSH, Seymour M. Moving Targets. The New Yorker. 2003-12-07. Dostupné online [cit. 2025-07-29]. ISSN 0028-792X. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. www.au.af.mil [online]. [cit. 2025-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-08-24.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Documents from the Phoenix Program
- Senate Review of Phoenix Program
- CIA and Operation Phoenix in Vietnam, by Ralph McGehee, ex-CIA
- Counter-Revolutionary Violence - Bloodbaths in Fact and Propaganda, by Noam Chomsky and Edward Herman
- Phoenix Program Bibliography
- Douglas Valentine articles online about the Phoenix Program
- „Focus on the Extrajudicial Killings in RP: Operation Phoenix's Long Shadow“. By Joel Garduce. Bulatlat. Oct. 1-7, 2006. Republic of the Philippines (RP).
- The Information Collective. Summaries (with page numbers) of 1990 Douglas Valentine book, The Phoenix Program.
- „Phoenix And The Anatomy Of Terror“ Archivováno 22. 6. 2007 na Wayback Machine.. By Douglas Valentine. CounterPunch. November 8, 2001.
- „A Concept for Organization for Attack on VC Infrastructure“. By Nelson H. Brickham and John Hansen. May 22, 1967. A founding document for the Phoenix Program. Explained by Douglas Valentine.
- „An Open Letter to Maj. Gen. Bruce Lawlor“ Archivováno 24. 8. 2007 na Wayback Machine.. By Douglas Valentine. CounterPunch. August 25, 2002. Some history of a Phoenix officer.