Pláštěnci (Tunicata) jsou jeden z podkmenů strunatců, pravděpodobně sesterská skupina obratlovců. Jde o skupinu mořských živočichů, která se v tradičním pojetí dělí na tři třídy: na přisedle žijící sumky, volně žijící salpy a malé, volně žijící vršenky. Evolučně se však salpy odvozují uvnitř sumek.
Pláštěnce spojuje jenom málo odvozených znaků, přičemž nejvýznamnějším je přítomnost tuniky tvořené polysacharidem podobným rostlinné celulóze. Z hlediska evoluční teorie je významná zejména larva pláštěnců, u níž se objevují všechny hlavní sdílené odvozené znaky strunatců, tj. struna hřbetní, žaberní štěrbiny, endostyl, neurální trubice a ocas. Dospělci mají naproti tomu vysoce modifikované a v mnoha ohledech zjednodušené tělo. Až na výjimky se živí filtrováním vody, k čemuž sumkám a salpám slouží mohutný hltan se žaberními štěrbinami, zatímco vršenky si za tímto účelem kolem sebe budují dočasnou schránku. Vršenky jsou zároveň jedinými pláštěnci, kterým do dospělosti zůstává ocas. Pláštěnci obvykle vykazují hermafroditismus a mají nepřímý vývoj přes zmíněnou planktonní larvu; v životních cyklech však došlo k rozmanitým modifikacím, ať už jde o nepohlavně vznikající kolonie některých sumek, anebo rodozměnu a opuštění larválního vývoje u salp.
Bylo popsáno více než 3 000 druhů pláštěnců, z nichž drtivou většinu představují sumky. Pláštěnci obývají všechny oceány světa, od pobřeží až po hlubokomořské příkopy, a jde o důležité filtrátory, kteří nezanedbatelně zasahují do toku uhlíku v mořských ekosystémech. Objevují se mezi nimi i významné invazní druhy, rozšiřované zejména prostřednictvím lodní dopravy. Pro člověka mají pláštěnci klíčový význam jako modelové organismy a objekt farmakologického výzkumu, využívají se však i jako mořské plody.
